Magnetic Island Beachside Palms Holiday Units
7 The Esplanade, Nelly Bay, Magnetic Island, 4819, North Queensland, Australia
e-mail: beachsidepalms@telstra.com  or  baychek@bigpond.net.au
Phone: (02) 9371 9164 International:+61 2 9371 9164
Kancelare: Trans-World Projects Pty. Ltd. 7 Wilberforce Ave, Rose Bay, 2029, Australia
 

Home

JAK A KDE OBDRZITE AUSTRALKE NAVSTEVNI VIZA

Australie ma specielni visa pro turisty na pobyt do tri mesicu.

Visa mozno obdrzet :
Od Vasi cestovni kancelare
nebo vyplnenim zadosti ktera je na internetove strance
http://www.immi.gov.au/allforms/tourist.htm
Je to formular 48 nebo 48R .

Martin Pohanka 29 let z Brna popisuje jeho zkusenosti .... finance a visa.....

Teď se musím zmínit o financích. Kde kdo si asi myslí, že na cestu do Austrálie musí být člověk velký boháč. Chtěl bych všem cestovatelům říct, že to tak být nemusí!! My jsme si spočítali, že budeme potřebovat asi 30 tisíc na letenku, zhruba 5 tisíc na útraty před cestou (pojištění, očkování, vízum...) a kolem 15-ti tisíc s sebou. Celkem tedy asi 50 tisíc korun. To už jsme opustili původně zvažovanou variantu se studiem. Tam bychom potřebovali ještě o nějakých 80-90 tisíc víc. Eva právě 50 tisíc v té době zdědila a tak měla "vystaráno". Milan až do odjezdu pracoval, takže zdroj jeho peněz byl zřejmý. Já jsem koncem toho května měl s bídou několik tisíc. Ale tři měsíce před sebou. Snažil jsem se na brigádách v Brně a pak i v Praze. Nevyšlo to podle mých představ a plánů, takže mi nedlouho před odjezdem do 50-ti tisíc dost chybělo. Den před posledním termínem k zaplacení letenky vše vypadalo kriticky, naštěstí mi potřebnou sumu půjčil Milan a jeho taťka. Nakonec jsem ještě den před odjezdem dostal nečekaný finanční dar od jednoho z členů rodiny, takže jsem si s sebou vezl 500 australských $ a 300 amerických $ (to byl ten dar). Podle tehdejšího kursu to bylo dohromady asi 19 tisíc Kč. Paradoxně jsem tak měl v hotovosti nejvíc z nás tří.
Rád bych ještě osvětlil naše cestovatelské plány. Ty byly původně takové, že po asi dvou měsících práce v Sydney (září-říjen) vyrazíme vlastním autem na cestu po kontinentu. Chtěli jsme se tak vyhnout období dešťů na severu, které tam mělo začít okolo prosince. Pak jsme chtěli ještě někde chvíli pracovat, nejspíš na farmě a poslední měsíc udělat výlet na Nový Zéland a cestou zpět se stavit na pár dní v Thajsku. To byly ideální plány a bylo nám jasné, že skutečnost se může dost lišit. Krizový plán počítal s tím, že s předpokládanými náklady něco přes 100 $ na týden přežijeme v Sydney bez práce asi měsíc a půl. Tím ale krizový plán končil. Pak bychom se asi museli vrátit...

Vízum, letenky, pojištění ...

K cestě do Austrálie je bohužel potřeba vízum. Jeho získání je hodně velký problém a proto se tomu ještě budu podrobně věnovat v dalších odstavcích. Ale jak to bylo s našimi žádostmi? Pustili jsme se do toho hned začátkem června. Já jsem využil služeb agentury Apollo service (viz. dále), kde mně slušně postrašili. Proto jsem si všechno (dále zmiňované) důkladně připravil a asi v půlce června odeslal. Milan s Evou využili služeb pražské Austropy, která je naopak pěkně ukolébala, takže byli po odeslání ve větším klidu než já. V sázce jsme měli všichni hodně. Milan možná mohl vzít výpověď zpět, ale my s Evou jsme už školu nezvratně přerušili. Asi po třech týdnech mi přišel pas poštou zpět a v něm se skvělo australské vízum!! Jenže Milan a Eva čekali dál a stále se nic nedělo. Kamarádi se mě z legrace ptali, co bych dělal, kdyby to oba nedostali. Raději jsem o tom nepřemýšlel. Teprve asi dva týdny po mně dostali oba dopis z Vídně. V něm ale nebyl pas, nýbrž zpráva, že jim mají zavolat. Ptali se jich na cestovatelské plány a vůbec, co hodlají v Austrálii dělat. To všechno jsem já do své žádosti na radu Apolla uvedl, zatímco oni na "radu" Austropy ne. Naštěstí vše dopadlo dobře. Asi mluvili přesvědčivě, takže víza taky dostali. Ale ty nervy!

Tak a teď podrobně o tom, co je k vízům potřeba. Vzhledem k tomu, že u nás nesídlí australská ambasáda, je nutno si jej vyřizovat přes ambasádu ve Vídni, jak už jsem naznačil v minulém odstavci. Adresa tam je: Australian Embassy, Mattiellistrasse 2-4, A-1040 Wien, Austria. Prostředníka vám udělají některé naše cestovky. Myslím, že už je jich teď víc, ale které přesně to nevím. Já jsem si to vyřizoval přes již zmiňovaný Apollo service, sídlící v Brně na Kapucínském náměstí 10. Dají vám tam většinou potřebný formulář v angličtině a poradí co k němu máte dodat. Za vyřizování se jim platí, já 600 Kč. Přičemž oni to tam stejně jen pošlou, případně sami zavezou a podají. Není prý špatné zajet si do Vídně na ambasádu sám. Dáte za to podobně peněz, jako té cestovce a máte možnost je třeba nějak ukecat. Přímo tam to dostanete (nedostanete) na počkaní, poté co absolvujete pohovor s některou z česky či slovenských mluvících úřednic. Některé jsou prý opravdu nepříjemné, ale jména si bohužel nepamatuji. Získání víz je asi nejtěžší na celé cestě. A to myslím úplně vážně. Dost často s jejich udělením bývají problémy. Oni asi na ambasádě moc dobře ví, že tam chce spousta lidí pracovat na černo, jako třeba my. Naše země je dokonce na seznamu rizikových států. Víte asi, co to pro nás znamená. Takže se snažte mít materiály co nejlíp připraveny. Ne každému to musí vyjít, jako Milanovi a Evě. Nechci tím nikoho strašit, jen připravit na realitu.
A co je k žádosti potřeba dodat? Hlavně potvrzení od zaměstnavatele, že vás na uvedenou dobu uvolní (dovolená, neplacené volno atd.) a poté zase příjme zpět. Měl by tam být uveden i váš průměrný příjem a doba, jak dlouho jste tam zaměstnán. Slyšel jsem, že teď chtějí i potvrzení, kdo vám platil poslední 3 měsíce zdravotní pojištění, to aby jste si nemohli zaměstnavatele vymyslet. Pokud studujete, tak je to jednodušší. Stačí studijní potvrzení, resp. potvrzení, že budete studentem i po návratu. Dále potřebujete doklad, že máte objednanou (rezervovanou) letenku. Výpis z banky, že máte na účtu dost peněz. Tady chtějí vidět myslím 7 000-10 000 Kč na týden pobytu. Když jsme jeli my, dalo se to obejít známou kličkou. Peníze stačilo jeden den na účet převést, další den si udělat výpis a pak je zase vrátit zpět. To si nemohli zkontrolovat. Ale teď (rok 2000) už si to pojistili a chtějí vidět výpis za poslední tři měsíce. Může vám ale trošku pomoci další finta. Napíšete, že tam budete třeba jen měsíc i když uvažujete klidně o šesti. Pak vám stačí míň peněz na kontě a s potvrzením z práce/školy je to taky lehčí. Dovolená na půl roku už nezní moc pravděpodobně... Ta finta je pak v tom, že oni dávají vízum stejně zpravidla na 3 měsíce. Je to sice trochu riziko, ale já jsem to taky tak udělal. Více než 3 měsíce nežádejte, je mnohem jednodušší si vízum v Austrálii prodloužit (viz dále). Obecně je při žádosti zajímá, jestli máte doma nějaké vazby, aby jste neměli náhodou nutkání v jejich "přelidněné" Austrálii zůstat. Takže pokud tady necháváte manžel-a(ku), děti, dům, byt .... tak o tom rozhodně předložte důkaz. To znamená kopii oddacího listu, rodného listu, výpisu z katastru nemovitostí, nebo potvrzení od družstva. K žádosti je nutné připojit hrubý plán, co tam budete dělat. Prostě napíšete jakousi esej na téma "Já a Austrálie". Na mém příkladu můžete vidět, že se tento bod nevyplatí odfláknout. Až dosud může být vše v češtině. Jestli máte pozvání od někoho z Austrálie, je to úplně nejlepší. Mělo by tam být uvedeno, že vás dotyčný zve a bude vás po celou návštěvu ubytovávat a živit. Ale pozor! Musí to být ověřeno od australské policie! Vše dosud uvedené slouží samozřejmě jen jako příloha k oficiálnímu formuláři, který vyplníte v angličtině. Dál musíte zaplatit 50 šilinků ambasádě a přiložit od toho doklad. To je na poštovné zpět, vízum vám totiž pošlou poštou. Přímo za turistické vízum se neplatí nic. Alespoň se neplatilo v době, kdy jsme jeli my. Podle toho, co mi řekli v cestovce, si prý dodané údaje namátkově ověřují. Nejčastěji telefonicky. Můžou zkusit zavolat domů, do udané práce, nebo se poptat na letenku, jako třeba u mě. V bance nebo pojišťovně by s ověřováním těžko uspěli.
Abych ty termíny rozvedl úplně do dopodrobna. V žádosti si uvedete, od kdy do kdy plánujete cestu. Žádá se většinou nějakou dobu dopředu, doporučuji aspoň dva měsíce. Oni vám to potvrdí k určitému datu a určí termín, do kterého můžete do Austrálie vstoupit. My jsme uvedli odjezd na konec srpna a příjezd každý jinak. Mě pak povolili odjezd do konce října, ale třeba Milanovi s Evou rovnou na rok. Teprve od vstupu (razítka v pase) to platí onu určenou dobu, třeba ty tři měsíce, jako nám všem. To se týká tzv. jednovstupových víz. Existují i vícevstupová, ale ty tady u nás asi nedávají. To pak můžete do doby povolené ke vstupu do země libovolně přijíždět a zůstat tam po onu určenou periodu (tři měsíce). Konkrétně moje vízum mělo tento text: "Granted 30 jun 98. Must not arrive after 31 oct 98. Single travel. Holder(s) permitted to remain in Australia for 03 months from date of arrival."

Vše, co jsem dosud psal, platí k turistickým vízům. Na ty jsme tam jeli my a jsou taky jedinou alternativou k vízum studentským. Na pracovní vízum rovnou rychle zapomeňte. Takzvané Working holiday visa dostává jen pár zemí (např. Kanada, Korea, Holandsko, Anglie, Irsko ...), se kterými má Austrálie smlouvu. Studentské vízum tady dostanete jedině, když si přes nějakou agenturu zaplatíte v Austrálii jazykovou či jinou školu. Musíte mít ale poměrně dost peněz dopředu, počítejte tak 150 000 Kč. Peníze se vám můžou vrátit zpět, protože k vízu dostanete povolení pracovat 20 h týdně, což znamená prakticky neomezeně. Škola se dá sehnat a zaplatit i přímo v Austrálii, ale překvapivě to nevýjde o nic levněji, než když to provedete v ČR přes agenturu. Normální cena školy, pokud ji kupujete v Austrálii, je někde mezi 200 a 250 dolary týdně a to ještě musíte žebrat o slevu pro východní Evropu. Agentury, které pracují u nás, dostávají od škol 20% slevu z finální ceny. Pokud jsou agentury slušné, a většina jich naštěstí je, tak si nic dalšího nepřiráží. Vystačí s oněmi 20% pro sebe a jejich cena je tak shodná s výše uvedenou, kterou by jste sehnali přímo na místě. Nechci vypadat jako agent, ale přesto zde uvedu jméno jedné z agentur. Je to Europair, kde pracuje jedna moje kamarádka. Díky ní jsou na jejich stránkách i nějaké moje fotky. Kromě titulní stránky o Austrálii a fotky Uluru, je to ještě na stránce o Brisbane a taky o Gold Coast.
A ještě jedna dobrá rada pro páry: když dokážete, že jste spolu déle jak myslím půl roku, stačí když si zaplatí školu jen jeden, ale pracovní vízum dostanete oba. Pokud nejste manželé, můžete to dokázat třeba tak, že máte spolu účet v bance. Na závěr něco o vystěhovaleckých vízech. Ta se taky udělují, ale musíte splnit dost přísná kritéria. Výhodou je nízky věk, patričné vzdělání v žádaném oboru, praxe v tomto oboru, dobrá angličtina, případně nějaký sponzor. Mám k tomu podrobnou brožuru, takže na požádání můžu sdělit další podrobnosti.

Další důležitou věcí jsou letenky. Většina cestovek je napojena na světovou síť Amadeus, takže vám je můžou zprostředkovat přes rozličné aerolinky. My jsme měli na letenky následující požadavky: aby byly otevřené s roční platností, byla tam možnost přerušení letu a samozřejmě co nejlevnější. Roční platnost je celkem běžná, horší to může být s tou otevřeností. Znamená to, že si pak na místě můžete libovolně měnit termín odletu domů. A to zdarma. To jsme pak bohatě využili. Já jsem si termín odletu měnil asi čtyřikrát. Takže si pohlídejte, aby to bylo zdarma. Jinak se za za takovou službu na místě může dost platit. I několik tisíc korun. Původně jsme se chtěli cestou zpět zastavit na pár dní v Thajském Bangkoku a proto jsme chtěli letenku s možností přerušení. V CK Asia special v Praze, Na Poříčí 6, nám bylo řečeno, že náš let s Qantasem (ale zajišťovaný přes British Airways) má v Bangkoku mezipřistání a proto si tam můžeme udělat zdarma přerušení letu. Ale když jsme si to pak chtěli v Sydney takhle "přebukovat", zjistili jsme, že to není možné a to ani za poplatek. Takže jsme v Bangkoku viděli jenom letištní halu. Ceny letenek se hodně mění podle sezóny, stejně jako obsazení letů. Nejhorší je to v evropském i australském létě. O konkrétních cenách nemám moc přehled. Snad jen, že naše letenka stála i s letištními poplatky něco málo přes 30 tisíc. Celou dobu mluvím o zpátečních letenkách. Jednocestné nedoporučuji. Na imigrační to nepůsobí moc dobře (že by už nechtěli jet zpět?) a cena za dvě jednocestné je mnohem vyšší, než jedna zpáteční.
Pokud jste nikdy neletěli, tak vězte, že letenky se dopředu jen zamlouvají. Nic se neplatí. Ale někdy je to potřeba udělat dost dlouho dopředu, třeba i několik měsíců. Záleží právě na sezóně. Platit pak můžete až několik dní před odletem. My jsme to udělali asi týden dopředu. Z toho taky vyplývá, že potvrzení o rezervaci pro ambasádu nemá moc velkou váhu ... Mám ještě jeden tip na letenky, ale ten bych potřeboval sám ověřit. Prý na velkých evropských letištích (Frankfurt, Londýn, Amsterodam ...) existuje služba, prodávající "last minut" letenky těsně před jednotlivými lety. Takže tam člověk může třeba dva dny čekat, ale pak letí až za poloviční cenu. Docela by mě to zajímalo. Tak jestli o tom někdo víte, dejte mi taky vědět.

Vízum a letenka není samozřejmě všechno, co jsme museli před cestou zařídit. Takových těch drobností je hodně, ale zkusím si vzpomenout aspoň na ty hlavní. Dumali jsme především nad cestovním zdravotním pojištěním. To považuji za důležité, protože člověk nikdy neví, co se mu stane. A platit pak nějaké obrovské částky se asi nikomu nechce. Bylo nám jasné, že běžné připojištění třeba u VZP, které jsme si platili u předchozích cest, by bylo na půl roku hrozně drahé. Je tam sice při delších pobytech sleva, ale pořád to bylo několik tisíc. Tehdy konkrétně na půl roku 4500 Kč. To se nám platit určitě nechtělo. Pak jsme objevili nabídku Rakouského alpského svazu OEAV. Stanete-li se jejich členem, máte spoustu výhod (slevy při ubytování na chatách po Evropě, slevy na lanovky, dopravu....) a k tomu právě i cestovní zdravotní pojištění. To navíc obsahuje i činnosti a sporty, na které běžné pojištění u českých společností neplatí - turistika v horách, horolezectví, horská kola, jízda na koních, potápění atd. Platil se vstupní poplatek 190 Kč a pak roční členský příspěvek. Pro mladé do 25 či studenty do 27 let to bylo 1250 Kč, pro dospělé 1620 Kč. Při rodinném členství (rodiny s dětmi do 25 let nebo studentů do 27) platili jen rodiče, např. 2 x 1620 Kč a platilo to pro všechny. Znělo to lákavě, ale háček se ukázal v možné délce pobytu v zahraničí. U veškerého lékařského ošetření, pobytu v nemocnici atd. byla délka pobytu venku omezena 6 týdny a platilo to po dobu kalendářního roku (1.1.-31.12). Pojištění pro náklady na odvoz nebo transport bylo jak bez omezení ceny, tak bez omezení času a to až do 31.1. dalšího roku. Nabízelo se nám to zkombinovat s pojištěním u VZP, ale vše nakonec dopadlo jinak a lépe.
Je to zároveň moje rada a tip pro vás. Banky totiž dávají k některým lepším platebním kartám právě cestovní zdravotní pojištění. Problém je, že člověk musí mít na účtu určitý (nemalý) zůstatek. A to většinou za poslední tři měsíce, i po dobu platnosti karty. To u mě tehdy nehrozilo, byl jsem rád, že jsem vůbec sehnal peníze na cestu. Naštěstí existuje i možnost, vydat více karet k jednomu účtu se stejnými výhodami. A tak nás oba zachránil Milanův táta. Dostali jsme každý IPB Eurocard/Mastercard k jeho účtu a měli jsme za 900 Kč na rok vystaráno. Karty totiž obsahovaly pojištění po celou dobu jejich platnosti. Naštěstí se nikomu z nás tří po celou dobu nic vážného nestalo. Jenom já jsem měl možnost vyzkoušet, jak celý systém funguje. Ještě v Sydney mi totiž vypadla korunka ze zubu. Bohužel z předního. Mělo se volat na asistenční službu, která sídlila v Brisbane. Měl jsem tam několik obtížných telefonátů (volání v angličtině mi dělalo dost problémy) a nakonec jsem stejně pochopil, že mi to nebudou hradit. Takže při výběru pojištění dejte pozor na to, co a za kolik vám případně proplatí!
Vzhledem k uvažované další cestě jsem se v poslední době o pojištění k platebním kartám trošku zajímal. Prozkoumal jsem některé banky a nejlépe mi opět vyšla IPB, což zatím platí i po převzetí od ČSOB. I ostatní banky sice pojištění ke kartám dávají, ale platí vždy jen po omezenou dobu od výjezdu do zahraničí. Maximálně dva měsíce. U karet od IPB platí pojištění po celou dobu platnosti karty při jakkoliv dlouhé cestě. Můžete zažádat buď o Eurocard/Mastercard nebo o Visa Classic. Pro obě platí naprosto stejné podmínky. Aby jste je dostali, musíte mít na kontě za poslední tři měsíce průměrný zůstatek minimálně 12,5 tis. Kč. Pak je týdenní limit pro výběr 10 tisíc. Samozřejmě s vyšším zůstatkem je to více. Ale to už nemá žádný vliv na pojištění. Roční poplatek za samotnou kartu je 640 Kč a k tomu dáte buď 300 Kč za pojištění Standard (léčebné výlohy do 750 000 Kč), nebo 1000 Kč za Exclusive (výlohy 2 milióny Kč). Myslím, že tohle je absolutně nejlepší možnost, jak se na cestu zdravotně pojistit. Pokud plánujete jet na delší dobu, můžete se taky doma odhlásit z placení zdravotního pojištění. Jestli po celou tu dobu budete student, nebo vás někdo bude stále zaměstnávat, platí to za vás stát, případně zaměstnavatel. Ale jinak by jste si museli platit sami a to i když studium jenom přerušíte. To se právě stalo mě. Jenže když jsem odjížděl, platil jiný zákon a i když jsem měl přerušené studium, stát to za mě platil. Na konci roku 98 se zákon změnil a tak mě po příjezdu domů čekalo nemilé oznámení, že si to za rok 99 musím doplatit sám. Naštěstí to byly jen dva měsíce.

Před odjezdem jsme taky mysleli na očkování. Navštívili jsme Krajskou hygienickou stanici, konkrétně v Praze na Dittrichové 17 (já jsem byl v Praze na brigádě). Řekli nám, že do Austrálie v podstatě nic nepotřebujeme a že tam nic nehrozí ani na severu v tropické části. Přesto nám doporučili se aspoň naočkovat proti žloutence, tedy hepatitidě typu A. Nechali jsme to až na poslední chvíli a naočkovali se čtyři dny před odletem. Za vakcínu se samozřejmě platí a nás to stálo 1100 Kč. Ochrana platí jeden rok, ale když se mezi 6.-12. měsícem naočkujete znovu, mělo by vás to chránit více než 10 let. Podle původního plánu jsme se cestou zpět chtěli zastavit v Thajsku. Tam už těch nemocí hrozí více. Koupili jsme si na cestu antimalarika, která se dávají do vody a chrání proti malárii. Poslední věc, která mě z těch předodjezdových napadá, je mezinárodní řidičský průkaz. Přiznávám, že ani teď nevím, jestli je nebo není do Austrálie potřeba. Mně se to nikde nepodařilo zjistit a tak jsem si ho raději nechal vystavit. Nebyl to žádný problém. Stačila fotka a 50 korun. Řidičák je taková papírová knížečka, platí tři roky a je ve čtyřech jazycích - francouzštině, angličtině, ruštině a španělštině.

Let, první kroky hlavou dolu, bydlení ...

Ti, kteří při létání jenom unuděně zívají, ať tyto řádky raději přeskočí. Pro ty, kteří jako já poletí poprvé v životě tady bude třeba něco nového. Je to opravdu zábavné, když člověk letí poprvé a hned přes půl zeměkoule. Bylo nám dopředu řečeno, že se nemáme snažit o moc překračovat limit pro hlavní zavazadlo, což u nás bylo 20 kg. To jsme si raději dopředu zvážili. Zato s tzv. příručním zavazadlem prý nejsou problémy a nikdo ho nekontroluje. Tak jsem si vzal celkem velkou kabelu, kterou jsem při cestě tam zatížil tak 6-8 kg. Opravdu se na ni nikdo ani nepodíval.
Přeskočím teď celý půlrok. Za ten jsem nastřádal dost velkou hromadu věcí a z odletu jsem měl opravdu strach. Hlavní zavazadlo (baťoh) jsem raději napěchoval kolem těch 20 kg. Ale to příruční zavazadlo mi málem utrhlo ruku. Myslím, že mělo minimálně 20 kg. K tomu jsem měl ještě malý batůžek na zádech a foťák přes rameno... Přes odbavení jsem prošel v pohodě, ale před nástupem do letadla, kde se kontrolují palubní lístky jsem málem dostal kolaps. Stál tam chlapík, sledoval příruční zavazadla a občas je někomu potěžkal. Byl jsem ztracen. V tu chvíli se nade mnou někdo nahoře slitoval. Kontrolór chytil člověka přede mnou a začal s ním něco vyplňovat. Proběhl jsem, jako bych měl v ruce peříčko. Jen jsem se při tom slušně zpotil. Při přestupu ve Frankfurtu už to naštěstí bylo v pohodě. Rozhodně si dopředu zjistěte, kolik můžou vaše zavazadla vážit. Každá společnost to má jiné. A teprve v případě nouze nejvyšší si s sebou vezměte do letadla nějakých 20 kilo, jako já.
Datum odletu bylo pondělí 24. srpna 1998 odpoledne. Letěli jsme nejprve z Prahy do Frankfurtu s Lufthansou. Tam jsme se při čekání na letišti seznámili se dvěma Češkami - Janou a Petrou, které letěly do Sydney studovat. S Frankfurtu už nás vezl australský Qantas (s klokanem na ocase) obřím Boeingem 747. Já jsem se původně hrozně těšil, jak se budu po cestě dívat na krajinu pod námi. V tomhle byl pro mě let zklamáním. Jednak jsme seděli na prostředním čtyřsedadle, hodně času jsme letěli v noci a když už byl den, tak zase pod námi byly mraky. A tak jsem zahlédl jen kousek krajiny v Thajsku před přistáním v Bangkoku. Jinak byl ale let zajímavý, nejspíš proto, že vše pro mě bylo nové. Při mezipřistáních v Bangkoku a Singapuru jsme se jen prošli po obřích letištních halách. Pro pohodlí cestujících tam mají i pojízdné chodníky. Až při cestě nazpět jsem zjistil, že v Singapuru na letišti se dá vyjít i na otevřený vzduch. Mají tam téměř na střeše pěknou kaktusovou zahradu. Na rozdíl od klimatizovaných hal se tam člověk cítí jako v prádelně. Rozhodně doporučuji.

Po nějakých 27 hodinách od nástupu v Praze jsme přistáli v Sydney. Přidal-li s k tomu časový posun, dostali jsme se do brzkého rána australského času, ovšem psala se už středa 26. srpna. Nám evropanům právě začínala noc. I když jsme měli trochu obavy, všemi kontrolami na letišti jsme prošli v pohodě. Dejte si pozor hlavně na dovoz potravin. Kromě nějakých malých vyjímek se nesmí do Austrálie vozit žádné jídlo. Je to kvůli ochraně před nějakými škůdci a chorobami. My jsme byli poučeni a proto jsme nevezli vůbec nic. Kontrolují to docela přísně. Slyšel jsem něco o vycvičených psech, kteří poznají bezpečně nejenom klobásu, ale klidně i jogurt uprostřed baťohu. Na vlastní oči jsem viděl "pouze" jak lidem vysypávali obsah celého baťohu. Nám naštěstí věřili. Ihned v letištní hale jsme se začali shánět po možnosti změnit si datum odletu na letenkách. Týkalo se to mě a Evy, protože jsme si nechali původně odlet už po měsíci, to kvůli lepšímu přesvědčení ambasády a imigračních úředníků. Milan to riskl rovnou na tři měsíce. Našli jsme office Qantasu a tam nám to bez problémů a zadarmo změnili na konec listopadu. To byla zase jistota, kdyby nám neprodloužili víza ...

Kompletní deník je ke stažení zde: (170 kB)
soubor je samorozbalovací, text je ve Wordu